Propojení se Zemí – chůze naboso a moje zkušenosti

Tento článek vznikl před 2 lety na mém starém blogu a jeho upravená verze se dostala až na platformu pro lékaře nakloubveci.cz, za co jsem nesmírně vděčná! Tato platforma je jen pro registrované, no původní článek si můžete přečíst zde. Je trošku „oficiální“, ale snad vám to nebude vadit 🙂

Nohy jsou poklad

Nohy si zaslouží nejen naši pozornost, ale především obrovskou vděčnost. Za svůj život ujdeme několik desítek tisíc kilometrů, nohy nás dostanou na nejvyšší vrcholky hor s nádherným výhledem. Skáčeme na trampolíně, vnímáme různorodost jednotlivých povrchů. To vše má vliv na náš nervový systém, na smysly i emoce, a tedy na celý náš život.

Daný, výjimečný potenciál našich nohou jsme však schopni plně využít pouze při chůzi naboso.

Tento postřeh se za poslední roky stal fenoménem, který si, jako ostatně téměř vše na světě, vysloužil protichůdné reakce. Zastánci tvrdí, že chůze naboso léčí deformity chodidla, uzemňuje mysl, osvobozuje, omlazuje, zlepšuje držení těla a pomáhá při bolestech páteře.

Odpůrci naopak odmítají propojení mysli a tohoto typu chůze, nesouhlasí s rodiči, kteří dětem nekoupí pevné botičky či přinejmenším prohlašují, že chodit naboso bychom neměli po rovném a tvrdém povrchu. Asi nepřekvapí, když řeknu, že druhý názor sdílejí převážně lékaři a výrobci zdravotní a běžné obuvi.

Kde je ale pravda a co tyto teorie spojuje?

Začněme s nutnou dávkou teorie..

Lidské chodidlo je složeno z přibližně z 26 kostí, 107 vazů a 19 svalů. Zdravá noha se při stání opírá o hlavici prvního a pátého metatarzu (nártní kosti) a o patní kost. Mezi těmito třemi body se vytváří příčná a podélná klenba nohy.

Podélnou klenbu nohy tvoří tzv. dva paprsky; palcový podélný paprsek a zevní malíkový  podélný  paprsek. Na udržení klenby nohy mají vliv silné podélné vazy spolu s plantární aponeurózou. Svaly se aktivně podílejí na udržení klenby nohy hlavně během dynamické zátěže.

Při správně vyvinuté podélné a příčné klenbě je noha schopna plnit všechny své funkce (statická, dynamická, adaptační). Pokud dojde k jejich poklesu, hovoříme o tzv. ploché noze. Jedná se o jednu z nejčastějších získaných deformit nohy, která může výrazně snížit kvalitu života jedince. Dospělí, ale hlavně děti s plochýma nohama, mívají často bolesti nohou, páteře a mnohdy také bolesti hlavy.

V odborných kruzích se říká, že na rozvoj ploché nohy mají vliv dědičné predispozice, nervové, zánětlivé, hormonální a metabolické choroby, obezita, přetěžování a úrazy chodidla, nevhodná obuv, atd.

Velmi nepříjemné jsou i vbočené palce, kterými trpí hlavně dospělí. I ty vedou k bolestem nohou, chybnému postavení chodidla a následně k vadnému držení celého těla. Zajímavé jsou i tzv. patní ostruhy. Patní ostruha je kostěné zpevnění úponů vazů a svalů k patní kosti. Ostruha vzniká jako kompenzační mechanismus končetiny v reakci na přetížení svalů a vazů.

Uvedené deformity nohou vznikají nejčastěji kvůli nevhodné obuvi, nesprávnému postavení nohy nebo kvůli mechanickému přetížení.

Proč to bolí?

Bolesti při plochých nohou jsou způsobeny nedostatečnou aktivitou nožní klenby, což má za následek změnu postavení chodidlavzápětí i celkového držení těla. Bolestivé je hlavně chodidlo při zátěži. Je-li již vyvinuté stažení trojhlavého lýtkového svalu, objevují se i bolesti lýtka.

Špatným držením těla si způsobujeme povrchní dýchání, kulatá záda a tendenci držet hlavu více vpředu („labutí krk”), čím jsme už jen krok od stavu, který můžeme nazvat zacyklením celého problému či lidově začarovaným kruhem, kdy jeden negativní projev má za následek další a další problémy.

Kdo by měl používat ortopedickou obuv a vložky?

Ačkoliv i dnes najdete ortopeda, který doporučí zdravému dítěti či dospělému ortopedickou obuv, většina odborníků se v současnosti přiklání k názoru, že je to neopodstatněné.

Ortopedické boty a vložky by podle lékařů měli nosit jenom děti a dospělí se třetím stupněm plochých nohou, případně ti, kterým toto onemocnění způsobuje problémy. Neměly by je ignorovat ani lidé po traumatických zásazích do chodidla či při vrozených abnormalitách chodidel. Speciální výstelky pomohou i těm, kdo trpí bolestmi patní ostruhy.

Chůze naboso jako přirozená léčba deformit chodidel

Není žádné tajemství, že k léčbě všech výše uvedených deformit je doporučována chůze naboso. Ortopedi a fyzioterapeuti ji pokládají za zdraví prospěšnou a především za nejlepší prevenci plochých nohou, a to hlavně u dětí. U dospělých ji považují za vhodný způsob léčby plochých nohou, vbočených palců a jiných deformit.

Toto oficiální doporučení je však často podceňováno, a to nejen nemocnými, ale někdy i samotnými lékaři. Je to zřejmě proto, protože podle nichž platí pouze v případě, že se bavíme o chůzi naboso po měkkém terénu. Bosé nohy prý nedokáží tlumit prudké nárazy, a to může vést k bolesti páteře a nohou. Navíc tvrdí, že tvrdý povrch může naopak tvorbu ploché nohy podpořit.

V našich podmínkách se asfaltovému (tvrdému) povrchu nevyhneme. Pokládám však za chybu kvůli tomu léčebný charakter chůze bosky opomíjet a v ordinacích ji doporučovat jen sporadicky.

Zdraví nebezpečný tvrdý povrch či lidská nevědomost?

Jsou to hlavně sportovci, kteří si stěžují, že si při běhání a skákání po tvrdém povrchu „poškodili“ klouby (kolena) nebo zranili paty a nyní trpí bolestmi různého druhu. Podobně jsou na tom i někteří turisté a běžci.

A skutečně, může tomu tak být. Pokud nemáte podobnou zkušenost, zkuste si hned teď krátký test. Skákejte bosýma nohama na asfaltové silnici a přesvědčte se sami. Určitě vás už po několika sekundách skákání začnou bolet paty, chodidla i páteř. ALE, a to je podstatné, bolest zakusí jen ti z vás, kteří budou skákat na patách.

A v tom je celý problém. Proto chci uvést na pravou míru tvrzení, které říká, že chůze naboso po tvrdém povrchu je pro zdraví nebezpečná. Na toto tvrzení neexistují relevantní důkazy, které by byly objektivní.

Není to totiž tvrdý povrch, který poškozuje chodidla, ale způsob, jak po něm chodíte. Když běžíte naboso, musíte dopadat na přední nebo střední část chodidla, nikoli na patu! Totéž platí i při chůzi. Střední část chodidla postačuje na to, aby dostatečně tlumila nárazy a nedošlo tak ke zranění chodidla či páteře. Když na tvrdém povrchu dopadáte při běhu či skákání na špičku, nemusíte se bát traumatu ani mechanického přetížení.

V podstatě se dá říci, že dopadat na patu nás „naučily“ klasické boty, kterým se naše nohy přizpůsobily. Je to zlozvyk, kterého se právě díky chůzi naboso zbavíme. Když budeme chodit naboso celé měsíce až roky, sami od sebe začneme došlapovat na střední část chodidla a při běhu na špičku. Myslet na tuto správnou techniku došlapování je však třeba už od začátku; ušetří nám to případná zranění a nepříjemnosti, hlavně pokud pravidelně sportujeme.

Dopad na střední část chodidla, event. na špičku při běhu, by si měli hlídat hlavně ti, kteří od dětství trpí plochýma nohama. Ostatní můžou být odvážnější a došlapovat i na hranu paty, ale důsledky jsou velmi individuální a na to je třeba myslet.

A navíc …

Chůze naboso za všech okolností stimuluje neurální receptory a akupunkturní body. Chodidlo při ní rovněž mnohem více využívá drobných pohybů, aktivněji se zapojují svaly, a nožní klenba se tudíž aktivuje více než v pevných botách. Vzhledem k tomu je při chůzi naboso prakticky nemožné vypěstovat si plochou nohu, vbočené prsty či jinou deformitu chodidla, a to bez ohledu na typ povrchu.

Důkazem jsou národy, které ve své kultuře a zvycích nošení bot nemají a které těmito nemocemi netrpí …

Dopad na špičku či na střední část chodidla je první a nejdůležitější pravidlo, pokud chcete z chůze naboso vytěžit to nejlepší. Začněte s tím už dnes. Pokud se vám chůze nedaří, na internetu najdete kurzy i tipy, jak postupovat nebo můžete navštívit specializovanou prodejnu. To doporučuji hlavně pravidelným běžcům a sportovcům, kteří chtějí začít sportovat naboso hned.

Bez barefoot bot ani krok

Není pro vás problém dopadat na přední a střední část chodidla, ale vadí vám bosá noha jako taková? Nevadí, zkuste barefoot boty! O co jde? O úžasný vynález, který člověku umožní nejen s chůzí naboso začít, ale také ji naplno praktikovat.

Barefoot boty se začínají vyrábět jako na běžícím pásu a těší se oblibě lidí s různým životním stylem. Ještě před několika lety bylo možné v obchodě najít pouze tenisky určené na běhání naboso, ale dnes jsou již běžné „bosé balerínky“ či „bosé elegantní kozačky”.

Barefoot boty jsou širší a respektují anatomii chodidla a jeho křivky. V místě špičky jsou rozšířené, mají sotva pár gramůtenkou podrážku (cca 3-4mm, některé 2mm). Jejich výhodou je (hlavně, pokud s chůzí naboso začínáte), že se prodávají s vložkou, která zesílí podrážku a chrání před zimou. Také pomůže překlenout první dny chůze, kdy si člověk na „bosé boty“ zvyká.

Mezi nejznámější značky, které tyto boty vyrábějí, patří Vivobarefoot, Joe Nimble, Lems, Luna Sandals, Zaqq či Feelmax. Pár kousků má i Merrel a nesmím zapomenout na českou značku Ahinsa shoes a na dětské barefoot boty, např. Bobux, Filii, Frodo,… Na internetu najdete i jiné značky, ale tyto patří mezi nejdostupnější v našich obchodech.

Chůze v barefoot botách je svobodná a nesmírně lehká a vzdušná. Sama jich mám několik a všechny jsou skvělé. Jsou ideální variantou, pokud se nechcete vzdát chůze naboso ve městech či v zimním období.

Ach ta zima …

Často dostávám dotazy, jestli mi v barefoot botách není zima – přece jen, mají pouze 3-4 milimetrovou podrážku, která před zimou příliš neochrání. Odpověď není zcela jednoznačná. Každý jsme jiný a jinak citlivý na zimu. V mnoha případech je vložka, která se běžně prodává jako součást zimních barefoot bot, více než užitečná.

Co se týče mě osobně – vložku v botách nosím jen během zimy, a to pouze v případě, když nasněží a teplota klesne pod nulu. Když v barefoot botách stojím na místě, cítím chlad, ale hned, jak se začnu opět pohybovat a došlapovat na chodidlo, chlad se vytratí. Znám však i lidi, kteří vložky kvůli chladu nosí celoročně.

Naše potřeby jsou tedy velmi individuální a často je to i otázka zvyku.

Hygiena, zranění a jiné neduhy

Nejen na městských chodnících, ale i na trávě, v lese či dokonce na písku hrozí poranění nohou, a proto je radno být vždy obezřetný. Mít oči na stopkách je druhé pravidlo, bez kterého se při chůzi bez bot prostě neobejdeme. Samozřejmostí je vyhýbat se rizikovým oblastem (střepy od skla, zvratky a jiné tělesné výměšky a třeba i chemikálie). V travnatých a lesních oblastech je vhodné použít přípravky na odpuzení hmyzu.

Když dojde k poranění chodidla, dbejte na důsledné ošetření, při hlubších ranách vyhledejte lékaře a zkontrolujte si platnost očkování proti tetanu.

Pokud pokožka nohy není poraněná (nemá žádné záděry, ranky, apod.), strach z tzv. bakterií je neopodstatněný. S barefoot botami pak můžete obavy z bakterií, poranění a podobných neduhů vypustit úplně. Mají totiž kvalitní oděruvzdorní podrážku, která chybí i mnohým klasickým botám.

Diabetikům jednoznačně doporučuji upřednostnit barefoot boty před bosou chůzí na jakémkoliv neznámém povrchu a chránit si nohy před traumatem. Při závažných deformitách chodidel či při vrozených abnormalitách vsaďte na svůj pocit z chůze naboso a pokud si nejste jisti, poraďte se s lékařem nebo fyzioterapeutem.

Hlavně být trpělivý …

Jedním z nepopiratelných argumentů všech nadšenců i odpůrců chůze naboso je, že pokud z ní chcete profitovat, musíte být trpěliví. Tělo potřebuje čas, aby si zvyklo na chůzi bez klasických bot, protože nohy v nich byly dlouhá léta utlačovány, drobné svaly nebyly dostatečně aktivovány. Tak se chodidlo dostalo nejen do nesprávného postavení (a s ním i celé držení těla), ale i pocit ze stability chůze se stal nepřirozený.

To je také důvod, proč se někteří lidé, když si obují své první barefoot boty, cítí zpočátku nejistí. Na asfaltovém rovném povrchu to ještě jde, ale v lese či v horách může docházet až ke ztrátě rovnováhy. Proto je nezbytné začít s chůzí naboso postupně a dodržovat pozvolný trénink, přičemž jeho délka a intenzita je vysoce individuální.

Choďte naboso nejprve doma, po zahradě, na pláži během letní dovolené. Po několika týdnech nazujte své první barefoot boty a vyrazte na procházku.

Po nějakém čase začnete v těchto botách chodit bez vložky a postupně je budete využívat i v tělocvičně či na horách. Od úplné chůze naboso budete v tomto okamžiku vzdáleni jen o chlup a bude na vás, jestli do toho půjdete (ve hře bude převážně sociální hledisko – ne každý se odhodlá jít do supermarketu bosý a není vyloučeno, že se nevyhnete roztržkám s bezpečnostní službou).

To nejpodstatnější: 6 pravidel, která je radno dodržovat

  • Při běhání a skákání naboso nebo v barefoot botách dopadejte na přední, maximálně na střední část chodidla (pokud trpíte plochýma nohama, čiňte tak i při chůzi). Myslete na to hned od začátku, abyste si neublížili. Pokud vám to nejde, nezoufejte – po několika měsících chůze naboso se to nohy naučí samy od sebe.
  • Chodit naboso začněte pozvolna – střídejte klasické a barefoot boty, chůzi bez bot zpočátku preferujte hlavně v přírodě či po písku.
  • Chraňte si chodidla před zraněním. Když k němu dojde, poranění vyčistěte nebo vyhledejte lékařskou pomoc. S „bosýma botama“ se poranění bát nemusíte – mají sice tenkou, ale odolnou podrážku.
  • V zimních měsících nestůjte v barefoot botách na místě, ale chodidla neustále stimulujte. Pokud přesto cítíte chlad, noste vložky.
  • Dbejte na vlastní intuici a pocit. Když zjistíte, že chůze naboso není pro vás, nenuťte se do ní.
  • S výběrem prvních bot si rozhodně nechte poradit od specialistů v renomovaných obchodech. Barefoot boty by totiž měly být o číslo větší, měly by vám přesně sednout, atd..

Tři roky s chůzí naboso. Co přinesla mně?

Naboso chodím 5 let a jsem zastáncem názoru, že tato chůze je zdraví prospěšná, a to bez ohledu na typ povrchu – samozřejmě za předpokladu, že chodíme a běžíme správně. Barefoot boty jsou podle mě nejvhodnější možnou obuví na běžné nošení i turistiku, pokud není možnost chodit úplně naboso. Dvojnásobně to pak platí u dětí.

Při chůzi naboso či v barefoot botách se mi nohy staly nejlepším přítelem, začaly mi poskytovat informace, které mi předtím unikaly. Uvědomila jsem si tvary městských chodníků, vnímám každé stéblo trávy a teplotu jakéhokoliv povrchu. Prsty se roztáhly do šířky, palec konečně převzal odpovědnou roli a podepřel celé chodidlo, aby nevybočovalo dovnitř.

Začala jsem přímo nenávidět klasické měkké boty, ve kterých již rok ztrácím rovnováhu a připadám si téměř jako slepá. Uvědomila jsem si, jak mi kontakt se zemí chyběl a jakou svobodu mi dokáže poskytnout.

S chůzí naboso a s barefoot botama se zlepšila i moje rovnováha a držení těla. Chůze se pro mě stala radostí, a přestože jsem procházky a turistiku milovala vždy, s barefoot se pro mě každý krok stal zážitkem a novou zkušeností.

„Bosí jsme se narodili a je to proto to nejpřirozenější, co můžeme svému tělu v tomto ohledu poskytnout. Vzdávám hold všem úžasným lidem, kteří nepotřebovali žádné studie ani odborné rady a nebáli se položit bosou nohu na asfalt. Dali na svůj vlastní pocit a rozjeli fenomén, o kterém jsme před několika desítkami let téměř neměli ponětí. Patří jim velké díky.“

Objevte 3 tajemství, které vám pomůžou zbavit se únavy jednou provždy.

V e-booku 3 TAJEMSTVÍ VITALITY najdete 3 kroky, které naplní vaše tělo energií a srdce radostí. Žijte konečně naplno :-).

Jsem milovnice přírodní medicíny a 5 elementů, o které pečuji ve svém těle i mysli a jsem jim vděčná za pravidelnou dávku životní energie. Pomáhám i druhým odhalit jejich tajemství a zbavit se tak únavy a psychického rozpoložení, která jim brání žít svůj život naplno. Jsem maminka jednoho syna, lékařka, která se snaží propojit alternativní a západní medicínu, partnerka, badatelka lidské duše a nadšená cestovatelka.

Napsala jsem pro vás eBook 3 TAJEMSTVÍ VITALITY a eBooky ke stažení zdarma. Další inspiraci a články o životní vitalitě a radosti najdete na blogu, na mém profilu na Instagramu, nebo facebooku .

Více o mém příběhu se dozvíte zde>> .