Jsme mistři v ukrývání strachu? Anebo výsledky mého pozorování :-)

Před 2 lety jsem absolvovala úžasnou přednášku Dr. Luckého, který mluvil o třech nejhlouběji zakořeněných druzích strachu. A tím je strach z odmítnutí, opuštění a zrady.

V ten den jsem si víc než kdykoliv předtím uvědomila, že tito tři „nepřátelé“ jsou neustále s námi a týkají se každého z nás. Vždyť co bolí víc, než když nás ten, koho milujeme, odmítne nebo nám řekne, že nás nenávidí? Co je pro nás větší utrpení než pocit, že nemáme nikoho, na koho bychom se mohli spolehnout? A co je bolestnější než zrada od člověka, kterému jsme věřili?

Všichni chceme, aby nás druzí milovali. A když se nám to nedaří, jen málokdo z nás si dokáže tuto bolest (a strach z ní) připustit…

Strach se ukrývá v ledvinách, a to velmi důsledně

Během posledních pár let zkoumání lidské duše jsem přišla na to, že čím méně si myslíme, že se nás strach týká, tím hlouběji a intenzivněji je v nás zakořeněný. Máme totiž jeden úžasný dar, a tím je schopnost překrýt strach jinými emocemi a aspekty naší mysli. Jednoduše si vytvoříme rituály, přesvědčení a zvyky, abychom strach ukryli, a tak ho neviděli ani necítili.

Proč to děláme?

Protože strach je emoce, která nás nesmírně bolí a my se chceme vyhnout bolesti. Proto strach potlačíme a nevědomky si vytvoříme nebezpečné pyramidy nezpracovaných emocí. Ukrytý strach se tedy může projevovat různě, protože každý z nás je jiný a vytvoří si vlastní obranné mechanismy. 

Mezi jeho nejčastější projevy ale patří:

• Neschopnost být sám a snaha neustále se obklopovat lidmi.

Tento člověk si může o sobě myslet, že je výrazně společenský, ale ve skutečnosti ho samota děsí.

• Neustálé používání formulí typu: Já jsem takový blbec, v práci jsem udělal tu a tu chybu, protože jsem blbec a neuvědomil jsem si to a to,….

Mylně interpretovaná sebekritika může být ve skutečnosti strachem, že by nám někdo zanadával do blbce dříve než my sami.

• Neustálé používání formulí typu: Já jsem konzervativní! Nikdy nezkouším nic nového! To jsou jen výdobytky dnešní doby!

Může jít o strach z nových věcí a z opuštění zóny komfortu.

• Chorobný strach o milované a příbuzné, manipulování s nimi a zasahování jim do života.

Velmi častý projev strachu z opuštění a odmítnutí, ale i z vlastní bolesti. Často si myslíme, že se bojíme o druhé, ale především se bojíme o sebe. Protože, pokud se našim blízkým něco stane a zmizí z našeho života, budeme to my, kdo utrpí největší ztrátu.

• Obrovským projevem strachu bývají i závislosti jakéhokoliv druhu, posedlost partnerem, hubnutím, určitým životním stylem, zdravím apod. Strach může být ukrytý i za jiný strach (například strach poznat nové lidi je projevem strachu z odmítnutí apod).

A co když strachu vzdoruji?

Když jsem byla mladší, měla jsem tendenci se strachem bojovat nebo ho zapírat. Přišlo mi to logické. Strach je totiž velmi silná emoce, která je často nutná (útěk před nebezpečím), ale její přítomnost nám mnohdy ubližuje.

Dělá z nás totiž lidi, kteří ve skutečnosti nejsme. Odděluje nás od našeho skutečného já a nutí nás dělat věci, které nekorespondují s naší osobností. Tím se odvracíme od skutečného plánu naší duše. Nabalujeme si stále více a více emocí, abychom ho neviděli, až se může stát, že nás tento stav zasáhne i fyzicky a my onemocníme. 

A tak jak život plyne, stále více si uvědomuji, že přiznání si strachu je to nejdůležitější a nejlepší, co můžeme pro své tělo a duši udělat. Poznání strachu nám otevírá dveře do nepoznaných sfér a směřuje nás ke skutečnému štěstí, které není podmíněno úspěchy, bohatstvím, materiálními věcmi ani duchovním poznáním.

Skutečné štěstí je pocit, že se nacházíme na správné životní cestě.

Je vůbec možné se strachu zbavit?

Strach je nám přirozený, ale pokud nechceme, aby ničil náš život a zdraví, musíme se ním zabývat. Mým osobním cílem je vždy ho přijmout, poznat a probádat všechny jeho roviny. Přiznání si strachu je prvním krokem. Protože jen když o něm víme, přestaneme ho skrývat za jiné emoce, rituály a zvyky.

Pokud si se strachem nejste schopni poradit sami, není třeba se bát obrátit na odborníky a účinné prostředky, jako jsou např. Bachovy esence, akupunktura, homeopatie, arteterapie či práce s mandalou. Toto jsou skvělé metody, které propojují mysl s naším vyšším JÁ. A to nás učí, že v konečném důsledku se není čeho bát.

Pomocníkem mohou být i mnohé jiné metody, jako jsou rodinné konstelace, metoda RUŠ (metoda vědomé a logické práce s lidským podvědomím) a jiné.

Držím palce, aby se i vám dařilo otevírat pyramidu a vrstvu po vrstvě odhalovat koloběh a vývin ukrývání vašeho strachu! Je to dlouhá cesta, která nikdy nekončí… Možná proto je tak bohatá 🙂

ps. Tento článek by nevznikl nebýt úžasných lidí, které jsem potkala na pouti svého života. Velký dík patří Dr. Luckému a Dr. Komárkové, kteří mi poskytli neuvěřitelné zdroje poznání, Dr. Bachu, který vynalezl Bachovy esence a přinesl do mého života štěstí, Daniele Brádlerovej, která mě uvedla do tajů homeopatie a mnohým mým přátelům a klientům, kteří jsou mi zrcadlem při mých vrstvách pyramidy. Patří jim velký dík!